Tomek Grycz hodnotí sezónu

Na začátku sezóny jsme si dali jasný cíl – vyhrát 3. dorosteneckou ligu. Celou sezónu jsme pracovali na tom, aby se nám to povedlo, a jsem rád, že se tvrdá práce na trénincích i mimo ně během roku vyplatila.

Do soutěže jsme vstoupili skvěle. Z prvních čtyř zápasů jsme dokázali vyhrát tři a jedinou porážku jsme utrpěli proti silným Tigers Poruba, kde jsme ale po většinu utkání byli florbalově lepším týmem. Už po těchto zápasech jsme měli jasnou zpětnou vazbu, že letos opravdu budeme bojovat o nejvyšší příčky.

Bohužel pak přišla menší krize před Vánocemi, kdy jsme ztratili spoustu bodů proti týmům, se kterými jsme si výsledky měli pohlídat. Zápasy jsme přitom neodehráli špatně, ale trápilo nás něco, co se s námi táhlo už od utkání s Porubou – nízká úspěšnost v zakončení a menší hlad po gólech. Ani atmosféra v šatně nebyla v té době ideální, a proto jsme s Lukášem Zieloskem uspořádali menší teambuilding, během kterého jsme si s hráči všechno otevřeně vyříkali a nastavili několik změn, které nám měly pomoct.

Někteří kluci bohužel skončili, a tak jsme museli sáhnout do týmu starších žáků pro tři hráče – Jakuba Niemczyka, Bastiana Boháče a Patrika Šíra. Od prvního momentu dávali jasně najevo, že jim záleží na tom, aby mohli nastupovat za dorost, a svou šanci využili naplno. Postupně se stali důležitou součástí týmu. Hlavně musím vyzdvihnout Kubu Niemczyka, který se dokonce probojoval i do přesilovkových formací a byl to právě on, kdo vstřelil náš mistrovský „zlatý gól“.

V roce 2026 se ukázalo, že všechny změny měly smysl. Přišla dlouhá série výher s jediným zaváháním – v zápase proti Letce, kde se nám hned v úvodu nepříjemně zranil asistent kapitána Dominik Schön. Náš výkon tím byl výrazně poznamenán. Tady ale musím smeknout před všemi kluky za to, jak za Dominem stáli a jak bojovali i pro něj. Velké díky patří také samotnému Dominovi, který byl hned po zranění, jakmile to bylo možné, na každém tréninku a podporoval celý tým. O to větší radost mám z toho, že si mohl zahrát i v posledních dvou zápasech sezóny.

Díky neskutečné mentální síle, odhodlání a chuti všech hráčů přišla zasloužená odměna v podobě mistrovského titulu. Nemyslím si, že jsme měli štěstí nebo že nám někdo něco daroval. Podle mě jsme to prostě chtěli víc než ostatní – a právě za to jsme byli odměněni.

Chtěl bych poděkovat všem klukům za jejich odhodlání, protože každý z nich udělal během sezóny obrovský posun – jak po florbalové, tak po lidské stránce. Velké poděkování patří také kapitánovi Vojtovi Badurovi, který vedl tým nejlepším možným způsobem po celou sezónu.

A hlavně bych chtěl poděkovat svému spolutrenérovi Lukáši Zieloskovi, bez kterého bychom tohoto obrovského úspěchu nikdy nedosáhli. 

Děkuju všem. Snad se ještě někdy s klukama potkám v jiných kategoriích a opět se nám podaří dosáhnout podobných úspěchů.